Duben 2011

Jak jsem si přivezla Beníka

25. dubna 2011 v 18:59 | Moniska |  Moniska píše
Odmalička jsem si hrozně moc přála pejska. Psy jsem milovala a stále miluji. Nebylo divu že jsem byla nemsírně šťastná když mi rodiče oznámili že si koupíme štěňátko. Podmínka zněla že si koupíme jen malého pejska. Dohodli jsme se na jorkšírkovi. Volili jsme pejska bez PP, byla jsem malá a já i rodiče viděli v PP jen to, že se pes může vystavovat (kdybych si teď pořizovala psa, kupovala bych asi psa s PP, je pravděpodobnější že bude pejsek zdraví, bez dědičných chorob apod.).
Dlouho jsme hledali pejska poblíž našeho bydliště, až jsme našli inzerát. Mamka tam zavolala a bylo domluveno, ještě ten týden si pojedem naše štěňátko zamluvit. Jela jsem s babičkou, rodiče nesdílí moje nadšení pro psy. Když nás chovatelka pozvala dál, hned nás přivítala drobná fenečka, sestra Beníčka, ale už tehdy z loňského vrhu. Když jsme šli dál, uviděli jsme ohrádku, ve které byla štěňata. Krásná, slepá, maličká, černohnědá štěňátka. Beník byl poslední nezamluvený chlapeček, myslím že to byl osud :).

Nevím po jak dlouhé době (byla jsem malá) jsme si pro malého Beníčka jeli. Babička dala vedle mě do krabice s hadříky rozkošné štěňátko, které se třáslo vzrušením. Chuďátko se celou cestu tisklo v krabici, semtam kňučelo.
Doma jsme ho postavili i s krabicí do mého pokoje, kde si ho prohlížela celý rodina. Říkám že jsem byla malá, o psech jsem věděla hodně málo a rodiče si o psech nic nezjistili, nevěděla jsem že se má štěně nechat v klidu.

Štěně bylo moje-můj první pes. Bylo mi 8 let, dokázala jsem se o něj postarat, ale tem výcvik... Kdykoli jsem mu odepnula vodítko, utekl. Uměl jen povel sedni a lehni, velmi nespolehlivě. Žebral a měl spoustu dalších výcvikových vad, přesto jsem ho milovala a byli jsme nejlepší kamarádi. Když mi bylo asi 10 let, řekla jsem si dost, a malého teriéra pořádně vychovala. Teď je z něj malý ukázněný psík. Není to nějaký šampion v poslušnosti, ale základní výcvik má.

Fotky a klíště

23. dubna 2011 v 18:54 | Pejsek Beník |  Deníček Bena
S Moniskou chodím na dlouhé procházky-do lesa, na louku, k vodě.. už jsem chytil první klíště a teď mám velkou červenou bouli na nožičce. Monisce připadalo divné že se na nožičce tolik koušu tak mě prohlédla a zjistila že mám klíště.
Vzala takové "kleštičky" speciálně na vyndavání klíšťat a odstrnila ho z mé nožičky. Trochu to zatahalo, ale jinak to vůbec nebolelo. Doufám že nebudu mít moc klíšťat, minulý rok mě Moniska sprayovala, nakapala mi za krk takovou vodičku a ještě mi dala obojek proti klíšťatům a žádné klíště jsem neměl, takže doufám že tenhle rok ho mít taky nebudu.

Moniska fotila fotku do jedné soutěže kde soutěží Kety, měla se vyfotit fotka kde to vypadá jako když zvířátko čte a já zrovna přišel do pokoje tak to se mnou zkusila taky. No, podívejte se jak to dopadlo =)..

Psi-jak funguje myšlení?

16. dubna 2011 v 21:54 | Moniska |  Ostatní články o šelmách
Podněty, jež jsou přímány smyslovými orgány (očima, ušima, nosem apod.) jsou v mozku zpacovány prostřednictvím nervovým spojení, takzvaných synapsí. Synapse spojují pravou a levou hemisféru. Počet synapsí v mozku vypovídá o tom, jak intenzivně je mozek využíván a na kolik možností reagovat pes měl. To znamená, že čím pestřejší z okolí, tím více synapsí se vytvoří a tím je pes učenlivější.
Synapse ale nejsou spoje, které by tu byly jednou provždy. Pokud nejsou alespoň tu a tam používány, zase zmizí. Z toho důvodu pro psa platí známé: "Use it or Loose it" (Používej to, nebo to ztratíš). Zvláště u starších psů je důležité proces myšlení neustále obnovovat, abychom zabránili jeho otupování. K tomu může dojít prostřednictvím vhodně dávkovaných nových podnětů zvenčí.

Tentokrát píšu já

9. dubna 2011 v 18:43 | Moniska |  Moniska píše
Tak tentokrát píšu já, Moniska protože Kety s Benem jsou moc unavení a spinkají.

Dneska po obědě jsem vyrazila s Beníkem na procházku, o tom jsem ale psala na mém druhém blogu. Ketynku jsme nebrala, byla to dlouhá procházka a ona by to určitě neušla. Byla naštvaná ale slíbila jsem jí že jí potom vezmu taky na procházku. Takže když jsme přišli, nechala jsem Beníka odpočinout a šla chvíli na počítač.

Pak jsme vzala Ketynku s Beníkem, nandala jim postrojky a vyšli jsme ven. Jen tak jsme se "toulali" chodila jsem kam chtěli Kety s Beníkem, střídala jsem to. Často chtěl každý na jinou stranu, takže to bylo trochu složité a já nemohla Beníka pustit protože tam je fůra dětí a klidně za Beníkem běží a tahají ho za fousky nebo ho skoro přejedou na kolech.
Ketynka má nejradši tohle toulání, Beník moc ne, protože často musíme na Kety čekat. Když jsem jí řekla že do toho křoví opravdu napolezeme tak se na mě podívala trochu naštvaně.

Je krásně, takováhle počasí miluju když je světlo a teplo ještě v 8 hodin, kdy chodím s Beníkem na poslední procházku.

Taky mě napadlo vzít sebou Kety do zoo Ohrada (její web zde, je to hodně zajímavá zoo, doporučuji návštěvu). Původně jsem chtěla vzít Beníka, ale pejsci tam nesmějí, jenom někdy se udělá vyjímka pro malé psy. Beník malý sice je, ale kdyby nám to nepovolili tak bych byla naštvaná celý den. Napadlo mě tedy vzít Kety. Jí by se to určitě líbilo. Je to sotva 45 minut cesty autem a v zoo jsou krásné cestičky a restaurace. Když by byla unavená dala bych ji do batůžku.
Samozřejmě bych vzala vodu. Ptala jsem se babičky se kterou tam pojedu a nic nenamítala ale ani neřekla že jí vezmeme, ale já myslím že mi to dovolí. Otázka je, jestli mi dovolí jít s ní do zoo. Poslala jsem jim dotaz, tak čekám na odpověď.
Úžasné je vyhlídla na samotný výlet do zoo, a ještě s Kety, to by se mi moc líbilo.
Už si představuji jak s ní vklidu sedím v restauraci a pozoruji hrad. Jenom aby si jí nespletli s atrakcí zoo. Ale nebudu si od toho moc slibovat, nechci být sklamaná když mi to nepovolí.

Říjím

8. dubna 2011 v 16:48 | fretka Kety |  Deníček Kety
Jen tak aby jste věděli, říjím :). Ale mláďátka mít tenhle rok nebudou :(

Ve středu ráno mě Moniska vzala ven. Byla ještě rosa a já se válela v mokré trávě. Potom jsem šla hrabat do písku. Na louce po cestě (před naším barákem) šla zrovna border kolie, Moniska ji zbožňuje a vždycky na ní zasněně kouká když trénuje se svou paničkou na louce. No ale prostě zrovna byla na procházce a přiběhla ka našemu plotu a vrtěla ocasem a já jsem k ní hned přiběhla. Očmuchávali jsme se přes plot ale pak musela jít Moniska do školy.

Odpoledne když přišla tak jsem s ní šla zase ven, fotila mě na skalce. Někdy se tu fotka určitě ukáže. Pak si se mnou hrála, hráli jsme na to že jsem si lehla na záda a ona na mě musela sáhnout aniž bych se jí dotkla zoubky. Pozor, nekoušu, fretky si hrají tak že jemně chytnou zoubky ruku, stejně jako štěňata. Moc se jí to teda nedařilo. Potom mě dala do klece a věnovala se Lorettce (papouškovi). Pak si mě ještě vyndala a mazlila se se mnou. Taky si mě chtěl pohladit Monisky brácha a já ho koušu, doopravdy, ne ze hry, on na ta zvířata totiž tolik není a nejsem na něj moc zvyklá.

Ve čtvrtek (včera) se nic zvláštního nedělo, den jako vždycky, ale dneska jsem byla na přeočkování-proti vzteklině. V čekárně nikdo nebyl tak jsme hned šli na řadu. Moniska mě položila na bílí stůl a pani veterinářka tam něco dělala. Potom přišla, Moniska mi podržela jemně hlavičku a tělo a pani doktorka mi píchla injekci. Vrtěla jsem se ale nevydala jsem ani hlásku, vůbec to nebolelo a byla jsem uplně vpohodě. Potom jsme šli do zverimexu kde si Moniska prohlížela nějaká zvířátka.

Ještě k těm miminkům, Moniska ještě skusí přemluvit rodiče aby jsem měla mláďátka tenhle rok. Museli by jsme sehnat ženicha, ale bylo by to super, mát doma třeba 3 dny kamaráda na hraní (a na páření :D).


Hrátky s Meisy

3. dubna 2011 v 18:57 | Pes Ben |  Deníček Bena
Meisy je jedna z mála fenek která nehárá-je vykastrovaná takže si s ní můžu pořádně pohrát. Sešli jsme se na louce kde jsem s Meisy běhal, pak se k nám přidalo ještě jedno štěně retrívra tak jsme si hráli všichni. Potom jsme se šli projít, viděli jsme dlouhosrstoou kolii, byla fakt nádherná, měla hrozně elegantní pohyby. Asi jsem se zamiloval..
Byl jsem na vodítku, potom mě Moniska pustila, viděli jsme německého ovčáka, chtěl jsem za ním jít, ale Moniska mě napomenula, tak jsem nešel. Meisy se za ním hned rozběhla, ona moc neposlouchá, její majitelé ji totiž dostali nedavno nevychovanou a dospělou, takže pracují na výchově, navíc je bígl docela tvrdohlavé plemeno. Naštěstí si ten německý ovčák chtěl hrát, ale jeho majitelé někam spěchali.
Pak jsme potkali Monisky a Lucky kamarádku s jejím křížencem Maxíkem, šli jsme k nim. Mají zahradu takže nás tam majitelky pustili a my jsme se pořádně vyřádili. Byla to velká legrace. Třeba do mě Meisy šťouchla a poodběhla, tam ukázala hrací postoj (snížila přední část těla, nátáhla přední packy a vrtěla ocasem) tak jsem jí začal honit a Maxík honil mě i Meisy. Bylo to super. Akorát je velké horko, takže jsme si asi po hodině hraní vyčerpaně lehli do stínu s vystrčenými jazyky.

Panička Maxíka Verča nám dala misku s pitím, všichni jsme šli najednou pít z jedné misky, za chvilku jsme všechno vypili.
Pak jsme si šli ještě hrát, ale už ne tak divoce. Pak jsme zkoušeli agility, Maxík vyhrál několik pohárů, mají doma skoro všechny překážky z agilit. Mě ty agility moc neberou, ale taky jsem to vyzkoušel. Nechtěl jsem prolécz látkovím tunelem, nikdy jsem to ještě nědělal. A Meisy shodila všechny tyčky ze slalomu. Ona moc nepochopila že se tím má proplétat a skočila na ně. Maxík nám všechno ukázal, je to profík. Trochu jsem se lekl když se přehoupla houpačka.

Potom jsme šli splečnou procházkou domů, všichni jsme byli puštění, byli jsme unavení a neměli jsme chuť čmuchat pachy nějaké hárající fenky.

Fenky se hárají

2. dubna 2011 v 16:18 | Pes Ben |  Deníček Bena
Ráno se mnou Moniska šla na rychlou asi 15 minutovou pocházku a pak někam odjela.
Když přijela, zase mě vzala na procházku, ale tentokrát na pořádnou. Feny se hárají, takže všude čmuchám a moc neposlouchám. Takový problém tu teď má většina psů. Když jsme vyšli ven, prošli jsme kolem paneláků kde jsem jenom zdálky viděl nějakého chlupatého psa, kterého neznám.
Docela jsem tam poslouchal, ale když jsme šli kolem hřiště, tak mě Moniska musela dát na vodítko. Všude jsem cítil hárající se feny, pořád čmuchal a divže se po nějakém pachu nerozběhl. Tam jsme potkali zdálky štěně retrívra, kterého jsem si pomalu ani nevšiml.

Když jsme potom procházeli kolem "parčíku" viděli jsme štěňátko buldočka. Už druhá rodina si koupila za tenhle rok buldoka. Bylo rozkošné a takové hodně maličké. Tam k nám přiběhla Bessi, moje velká kamarádka, ale taky hárá a tak jsme si moc neporhály, protože nás od sebe páníčci odháněli.
Moniska trochu nadávala, že takhle neposlouchám ale zároveň říkala že mě chápe. Když já si nemůžu pomoct, stejně jako ostatní psi.
Doma jsme procvičili povely. Pak si Moniska vlezla do postele k časopisu Psí Kusy. Já jsem si lehl vedle ní a nechal se hladit. Potom jsem usnul.

Venku je hrozné horko. Zase chodím všude s vypláznutým jazykem, když jsme přišli z procházky vypil jsem skoro celou misku vody. Ale zase jsou ty procházky hezčí, když je hezky.

Moje neojblíbenější rasy

1. dubna 2011 v 18:16 | Moniska |  Moniska píše
Ahoj, dneska jsem se rozhodla, že vám představím mé nejoblíbenější psy.